Musím poděkovat všem přátelům a známým, kteří vyslyšeli mé prosby a pomohli mi v mém zájmu o Hrčavu. Bylo to od nich šlechetné a zasluhují si, abych jim poděkoval i na těchto stránkách.
Když však se Vám však někdo s pomocí nabídne sám, aniž byste ho o to prosil, pak to zasluhuje zvláštního poděkování a slova o šlechetnosti zde ztrácejí svůj význam.
Takovým skvělým člověkem je překladatel PhDr. Petr Wagner z Frýdku-Místku. Zrovna v době, kdy jsem usiloval o překlad do angličtiny (pochopitelně zadarmo) nejzajímavějších kapitol těchto www stránek, mi e-mailem poslal nabídku, že mi podstatné věci přeloží. A potom nevěřte v telepatii .... To bylo 22. 7. 2005. Dnes již mají hrčavské www stránky nejzajímavější pasáže v anglické verzi právě díky panu Wagnerovi. Pro zajímavost – ještě jsme se spolu osobně nesetkali, zatím nám to nevyšlo. Moc si Vás vážím pane Wagnere!
Na podzim v roce 2006 jsem se byl podívat na státním hradě Velhartice (vzpomínáte – Bušek z Velhartic !). Vždy u sebe nosím natištěnou kartičku s upozorněním na Hrčavu a www stránky o ní. Nabídl jsem ji i v pokladně hradu. A zde se mi pracovnice hradu paní Helena Jarošíková a Marta Janáčková nabídly, že si nadělají kopie těchto mých kartiček a že je budou nabízet návštěvníkům hradu. Prý my malí si musíme pomáhat. Vzácné paní, říkám o Vás, že jste zlaté!
K vzácným lidem patří i sochař a restaurátor Oldřich
Hejtmánek z Prahy. Když jsem se dozvěděl o obnově
měděných destiček z hrobů na terezínském národním
židovském hřbitově a nahrazení je umělohmotnými
k nerozeznání od pravých, napadla mne myšlenka obnovit
na Hrčavě pamětní desku z roku 1938 na obelisku s reliéfy
prezidentů Masaryka a Beneše vedle školy na Hrčavě, aby
taktéž byla místo z bronzu s umělé pryskyřice.
Popsal jsem mu historii pamětní desky i její odstranění
komunisty. Poprosil jsem pána Hejtmánka o informace o
možnosti zhotovení pamětní desky a cenovou kalkulaci.
A dočkal jsem se naprosto nečekané reakce z jeho
strany. Sdělil mi, že o finanční stránku se nemusím starat
a dne 19.6.2009 dovezl a znovu nainstaloval na Hrčavě kopii
pamětní desky!
Protože jsem se v mladších létech intenzivně zabýval umělým mezinárodním jazykem Esperanto a měl jsem i čilý korespondenční styk (ale měl jsem i osobní setkání – například dvakrát jsem se u nás setkal i s dopisovatelkou z Nového Zélandu), napadlo mne přeložit některé kapitoly do Esperanta. Protože můj překlad by byl poněkud kostrbatý a možná i mnohdy těžce srozumitelný, obrátil jsem se na sekretáře Českého esperantského svazu (ČES) pána Pavla Polnického z Poděbrad. A zde jsem se setkal s nebývalou ochotou. Obrátil se na své přátelé až našel ochotného člověka. Stal se jím pan Miroslav Malovec z Brna, redaktor časopisu Starto, který vydává ČES. Takže od února 2011 postupně budou přibývat i jednotlivé kapitoly v esperantské mutaci. Chtěl bych proto oběma pánům vyjádřit co nejsrdečnější poděkování a zařadit je mezi své vzácné lidi.
Moje poděkování patří řediteli polského gymnázia v Českém Těšíně Mgr. Andrzeji Bizońovi, který zařídil bezplatný překlad do polštiny kapitoly Trojmezí, kterou přeložil Mgr. Jan Branny. Také jemu srdečný dík!
Stejné poděkování patří Mgr. Janě Kubánkové, učitelce ZŠ sv. Andreja Svorada a Benedikta Skalité, která pořídila stejný překlad Trojmezí do slovenštiny, také bezplatně a velice ochotně!