Všehochuť zajímavostí

V blízkosti obce se nachází pamětní kámen s nápisem " VLK 1914" (nadm. v. 567 m n.m.) připomínající už desítky let, že zde byl dne 5. března 1914 prokazatelně zastřelen poslední vlk v Moravsko-slezských Beskydech. Památník je obdobou Medvědího kamene na Šumavě. Okolnosti ulovení tohoto vlka jsou popsány v knize ing. Fr. Budína "O lesích a myslivcích" ,kterou v roce 1946 vydalo nakladatelství Emil Kosnar v Plzni.

Lesy České republiky v těsné blízkosti pamětního kamene postavily v roce 2004 krásný krytý přístřešek se stolem pro 6 sedících návštěvníků. Patří jim za to dík. Karpecki je v kontaktu se zástupci Klubu českých turistů, aby tito provedli k pamětnímu kameni na prokazatelně posledního střeleného vlka v Moravskoslezských Beskydách turistické značení, aby tak milovníci pamětihodností měli možnost toto místo bez problému navštívit. (Autorem fotografie David Ziffer z Olomouce.)

Dříve než silnicí byl katastr dnešní obce Hrčavy spojen s okolním světem kolejemi . Může to působit jako kuriozita, ale je to skutečnost. Stalo se tak v roce 1916, kdy se údolím Černého potoka ze svahů Gírové sváželo dřevo z polomů vzniklých napadáním množství mokrého sněhu v dubnu 1916. Postavena úzkokolejka vedla od nádraží v Čierném při Čadci (dnes Slovensko) údolím Černého potoka, pod Hrčavou se ještě rozdvojovala a vedla i podél potoka pramenícího pod Gírovou. Nahoru se vozíky úzkokolejky táhaly koňmi, dolů se dřevo sváželo samospádem, pochopitelně brzděním. Trať byla dlouhá 3,5 km, odbočka měla délku asi 300 m. Na některých místech trasy je ještě možno poznat zbytky drážního tělesa, starší občané ještě dovedou ukázat místo, kterému se říkalo "na vekslu" (na výhybce), nebo vám ukáži místo, kde byl "lagerplatz" (skladiště) kulatiny, odkud se tato vozila na nádraží.
Na Slovensku v době největšího rozmachu lesních železniček jich byla postavena celá řada, ale lesní železnička Čierné pri Čadci - úbočí Gírové byla jedna ze dvou, která překračovala současnou česko - slovenskou hranici". Druhá byla lesní železnička také od nádraží v Čiernem pri Čadci údolím potoka Markov vedoucí také pod Gírovou.

V budově místní málotřídní školy je v jedné menší místnosti muzeum s asi 100 sbírkovými předměty , které kdysi užívali místní obyvatelé. O vznik muzea (bylo otevřeno 1.6.1979) se zasloužila tehdejší ředitelka místní ZŠ Neumanová a PhDr. Ivo Stolařík.

Hrčava se dostala i do knihy " 1000 českých nej." autora Kochánka . Ve vydání z roku 1996 se uvádí celkem třikrát: jako nejvýchodnější obec, dále hrčavská škola je uváděna jako nejvýchodnější škola a stará hospoda u Sikory jako nejvýchodnější hospoda v České republice. A to ještě autor nevěděl o skutečnostech, o kterých se dozvídáte právě vy.

Bývalá dřevěná Masarykova škola z roku 1924 od roku 1978 (po postavení nové školy z dřevěných panelů) slouží jako mateřská škola. Do roku 2004 sloužila zároveň jako mateřská škola v přírodě. V letech 1991-92 se budova rekonstruovala, aby se do ní vešla i mateřská škola v přírodě, kde od roku 1992 ve čtrnáctidenních intervalech se střídaly turnusy dvaceti dětí se svými učitelkami. Od roku 2004 prostory bývalé mateřské školy v přírodě využívá nadace VITA, která se stará o ekologickou výchovu předškolních dětí.

Bokem před budovou školy je památník prezidentů. Ten je součástí pohnuté historie nejvýchodnější trojmezní obce Hrčavy. Je to monolit s plaketou s reliéfy prezidentů T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše s nápisem 1918 - ČSR - 1938. Ten má pohnutou historii. Posuďte sami.

V květnu 1938 na valné hromadě Sboru dobrovolných hasičů se jednalo o postavení jubilejního pomníku s poprsím obou prezidentů - T. G. Masaryka a Dr. Edvarda Beneše, který měl být postaven před budovou školy k 20. výročí samostatnosti 28. října 1938 nákladem místních organizací - Sboru dobrovolných hasičů a odboru Matice slezské osvěty lidové. Ten měl být postaven na počest 20. výročí vzniku ČSR. Hrčavané jím také chtěli dát najevo svou sounáležitost s ČSR. Během léta v roce 1938 se pomník skutečně postavil.

Obelisk je z opracovaných kusů kamene, vysoký 185 cm, široký 75 cm, jeho hloubka činí 50 cm. Asi 45 cm od nejvyšší části pomníku byla z čelní strany při pohledu směrem na školu umístěna horní hrana bronzové plakety šíře asi 49 cm o výšce asi 41 cm, kde kromě reliéfů obou prezidentů byl ve spodní části uprostřed umístěn nápis 1918 - ČSR - 1938. Nepodařilo se zjistit, kdo pamětní desku zhotovil. Pamětníci si však připomínali, že školnice přinesla plaketu na Hrčavu asi z Jablunkova nebo až z Návsí v "džichetce" (plátěné nůši). To byla první instalace.

Před památníkem bylo upravené prostranství ohraničené dřevěným plůtkem bránícímu bezprostřednímu přístupu. Kdy došlo k jeho slavnostnímu odhalení, o tom se nezachovaly žádné historické záznamy, snad to bylo na počátku školního roku, snad v den výročí úmrtí prezidenta T. G. Masaryka 14. září, v žádném případě to nemohlo být v den výročí vzniku republiky, protože v té době již Hrčavu okupovalo Polsko. Ve školní kronice se uvádí, že po oznámení o polské okupaci hlídka finanční stráže, v té době umístěna na Hrčavě, v poslední chvíli odstranila z památníku desku, aby ji tak zachránila před zničením Poláky.

A tak obelisk bez desky přetrval polskou i německou okupaci, stejně tak i uschována plaketa. Ta se brzy po válce vrátila zpět na Hrčavu a byla po druhé připevněna na původní místo. Ani komunistický tak zvaný "Vítězný únor" nepřiměly místní soudruhy, aby nechali pamětní desku odstranit. Hrčava byla přeci jen z ruky a navíc pomník nebyl na tak frekventovaném místě, aby dráždil roduvěrné soudruhy.

Až někdy počátkem roku 1980 si pověřený instruktor z OV KSČ pro místní ZO KSČ všiml, že na Hrčavě je "protistátní" objekt. Straníci rozhodli, že se plaketa musí odstranit. "Údržbář" školy tak plaketu odstranil. V hlášení došlém na OV KSČ z VO KSČ z 12.5.1980 se píše: " Výbor Vesnické organizace vzal na vědomí sundání plakety s pomníčku z areálu ZDŠ, která pro dnešní dobu je již nevhodná". Na "nevhodné" místo plakety pak "soudruzi" později zařídili a umístili plaketu s reliéfem Jana Amose Komenského, ale tu umístili na zadní část památníku přístupném pouze z areálu školy ! Jak je vidět, za totality nebyl problém ze zadní části udělat přední, černé prohlásit za bílé !

Autor internetových stránek o obci (www.volny.cz/obec.hrcava) Karel Karpecki z Jablunkova stále hledal způsob, jak zajistit, aby se na památníku znovu objevila pamětní deska. A navíc, aby nelákala ani sběrače barevných kovů. Z tisku se dozvěděl o tom, že na národním hřbitově v Terezíně byly po zcizení náhrobní bronzové a měděné jmenovky nahrazeny novými, k nerozeznání od těch z barevných kovů, ale z akrylové pryskyřice. Rozhodl se jednat.

Přes MěÚ Terezín a správu národního hřbitova se dostal až k výrobci, kterému e-mailem popsal historii pamětní desky i nastínil historii obce. Později byl telefonicky ubezpečen, že kopii pamětní desky lze zhotovit i podle jím dodané fotografie. A tak Karpecki přešel k nejožehavější otázce: a kolik to bude stát ? A tu Karpecki zažil šok. Pan Oldřich Hejtmánek, sochař a restaurátor z Prahy a výrobce terezínských destiček mu sdělil, že o to se nemá starat, že vše týkající se zhotovení plakety až po instalaci na Hrčavě si bere na svá bedra. Protože pán Oldřich Hejtmánek je členem kulturní komise při Městské části Praha 1, informoval členy kulturní komise i starostu Ing. Petra Hejmu o Malé Praze, jak se Hrčavě říká v širokém okolí (historické skutečnosti a nejmenší zastoupení občanů polské národnosti na Těšínsku).

A výsledek ? Dne 19. června 2009 dovezl pan Hejtmánek na Hrčavu jako dar Městské části Praha 1 plaketu prezidentů včetně dopisu starostovi Hrčavy vyjadřující uznání za péči o historické artefakty v obci a další dar - znak Prahy 1 !

Tohoto dne odpoledne za občasného deště čtyři lidé dvě hodiny střídavě sekali a vrtali (starosta Hrčavy Szkandera Josef, ze čtveřice nejmladší, činil se nejvíce, dalšími byli místní občan a patriot Vojkovský Jindřich, autor plastiky Hejtmánek Oldřich a Karpecki Karel).

Výsledkem byla potřetí nainstalována plaketa prezidentů ! A navíc pro zloděje barevných kovů zcela bezcenná, protože je z akrylové pryskyřice s pouhou příměsí bronzového prášku ! Obec s asi 250 obyvateli by si pořízení plakety z vlastních prostředků nemohla dovolit. Mohla si ale dovolit po instalaci plakety přivítat autora plakety Oldřicha Hejtmánka z manželkou na OÚ Hrčava, kde pán Hejtmánek jako druhý občan obdržel nejvyšší hrčavské uznání - Jeden hrčavský dík. Možná, že se rýsuje další pokračování - že Praha 1 naváže užší kontakty s malou Prahou - obci v nejvýchodnějším cípu naší České republiky, která je mimochodem po silnici nejvzdálenější obci ČR od hlavního města (420 km) !

Do podzimu roku 2009 jeden z nejobětavějších hrčavských občanů Jindřich Vojkovský bezplatně srovnal terén před obeliskem a zakryl jej položením mramoroví desky, upravil plot a vše uvedl do dnešní podoby. Předpokládal jsem, že OÚ využije státního svátku 28. října jako příležitosti ke slavnostnímu odhalení obelisku s reliéfy prezidentů. Bohužel nic se nedělo. OÚ tak promarnil příležitost prezentovat Hrčavu v tisku i na veřejnosti. Návštěvníci Hrčavy obelisk s reliéfy prezidentů najdou, pokud od hospody Pod javorem půjdou cestou nahoru ke škole, kostelu a Obecnímu úřadu a těsně pod školou před oploceným školním hřištěm se dají doprava chodníčkem mezi ploty, aby asi po 50 m po levé straně jej našli.

Kdyby na každých 277 lidí v naší vlasti byla jedna rekordmanka a jedna přebornice republiky , to by byla naše vlast asi supervelmocí v lehké atletice. Uvedená čísla ale platí pouze pro Hrčavu, konkrétně pro Pavla Stojaspalovou , která jako žákyně byla v roce 1982 držitelkou československého rekordu starších žákyň v běhu na 800 m v hale časem 2:13,8 a v roce 1983 přebornicí Čs. republiky mladších dorostenek v běhu na l 500 m.

Hrčava se výrazně zapsala i do politického života . Při poválečné prokomunistické euforii zde ve volbách v roce 1946 totálně propadli komunisté, když, jak se píše v hrčavské kronice, "ze čtyř povolených stran dostala KSČ 6 hlasů, strana lidová 11 hlasů, strana národně socialistická 134 hlasů a strana sociálně demokratická žádný hlas".

V parlamentních volbách v roce 1996 Hrčava o sobě opět dala vědět. Vždyť celostátně vítězná ODS zde získala 49,68 % hlasů, nejvíce ze všech 75 obcí okresu F-M ! Dokonce více než Praha se svými 43,85 % hlasů pro ODS. Přitom tehdejší vládní koalice na Hrčavě získala 69,03 % hlasů ! I v prvních volbách do krajského zastupitelstva na podzim v roce 2000 vyhrála suverénně ODS.

I volební výsledek voleb do Evropského parlamentu 11. a 12. června 2004 byl na Hrčavě úspěšný pro ODS 47,22 %, nejvyšší v okrese Frýdek – Místek a druhý nejvyšší v kraji !

I v druhých volbách do krajského zastupitelstva v roce 2004 byl volební výsledek pro ODS nejvyšší nejen na Těšínsku, ale i v okrese Frýdek – Místek, navíc hrčavský výsledek pro ODS byl druhý nejvyšší v celém Moravskoslezském kraji, jak o tom psala MF DNES 15. června 2004 v článku „Strany si zapsaly volební rekordy“, když výraznější úspěch než na Hrčavě pro ODS dosáhla pouze obec Nová pláň na Bruntálsku se ziskem 59,25 % hlasů.

Kuriozitou také je, že v obci byla od 1. ledna 2000 zřízena vysunutá přepážka Hrčava pošty Mosty u Jablunkova , která byla otevřena denně sice jen hodinu, ale poskytovala všechny služby, které normální poštovní úřad poskytuje - s jedinou výjimkou - hrčavská poštmistrová poštu odeslanou z Hrčavy nerazítkovala hrčavským razítkem, ale razítkem pošty Mosty u Jablunkova !

Od 1. 1. 2001 se z vysunuté přepážky pošty Mosty u Jablunkova stal samostatný poštovní úřad - Pošta Hrčava. Bylo jí přiděleno PSČ 739 99 a k témuž datu taktéž razítko pošty s názvem Hrčava. Hrčavská pošta se tak stala nejvýchodnější poštou České republiky.

Zajímavostí je, že zastupitelstvo obce přijalo již v roce 1995 Projekt Hrčava , který má pomoci rozšířit povědomí o obci v blízkém i vzdálenějším okolí a dát světu na vědomí, že obec má spoustu atraktivit, které stojí za to turisticky využít. Část projektu se již podařilo splnit, další část na splnění ještě čeká. Bohužel obec těžce shání finance a sponzory, s jejichž pomoci by postupně mohla své záměry, i když ne nákladné, uskutečnit.

Jedním ze splněných bodů projektu Hrčava je i "Osvědčení o návštěvě nejvýchodnější obce České republiky" , které si návštěvníci obce mohou zakoupit v hospodě Pod javorem (hospoda U Sikory se otevírá na požádání při větším počtu hostů). Nabídnou vám možnost zapsat se do Návštěvní knihy obce . V úvodu této knihy jste pak seznameni s udají o obci a jejími atraktivitami.

Do návštěvní knihy obce, která je návštěvníkům k dispozici ve staré hospodě u Sikory na Hrčavě se již zapsali kromě návštěvníku z naší vlasti i cizinci z 21 zemí. Byli mezi nimi na příklad i návštěvníci z Austrálie, Iránu, Egypta, USA a dalších zemí.

Pokud vám Osvědčení, Návštěvní knihu ani fotodokumentaci nenabídnou - a máte o ně zájem - poproste obsluhu, ráda vám vyhoví.

V této hospodě se zároveň chlubí fotodokumentací z návštěvy Hrčavy prezidenta Václava Havla dne 15.6.1993. Autorem fotografie je Jurzykowská Yveta z Návsí.

Hrčava má i svého hrčavologa. Je jím Karel Karpecki z Jablunkova, který se o Hrčavu po všech stránkách zajímá, ať už o minulost či přítomnost. Zkoumá i vztahy Hrčavy k okolí a naopak. Svými články v tisku, zpracováváním údajů o Hrčavě, se snaží, aby tato rázovitá obec vešla do povědomí široké veřejnosti více než je tomu dosud. Je také autorem grafického návrhu i vlastního provedení znaku a praporu obce, autorem návrhu i vlastního provedení pamětní desky na návštěvu prvního prezidenta ČR na Hrčavě v roce 1993, kterou sponzorovaly i vyrobily Třinecké železárny (pamětní deska je umístěna na budově základní školy), je autorem Projektu Hrčava - zatraktivnění obce pro turisty , autorem návrhu " Osvědčení o návštěvě nejvýchodnější obce ČR Hrčavy", které sponzorovala a zhotovila třinecká tiskárna T-PRINT, přišel i s nápadem Návštěvní knihy obce, je autorem i dalších prací a návrhů ve vztahu k Hrčavě.

Pokud Vám jméno Esperanto nic neříká, pak vězte, že je to umělý mezinárodní jazyk (a velmi snadný s velmi jednoduchou gramatikou)vznikly již roku 1887. Na adrese http://eo.wikipedia.org/wiki/Hr%C4%8Dava naleznete informace o Hrčavě i v tomto jazyce.