Trojmezí

V rámci zpřístupnění Trojmezí byly v červenci 2007 břehy strže na polsko-slovenské hranici spojeny 18 m dlouhým mostem pro pěší a prohlubeň na česko-polské hranici taktéž dřevěným můstkem asi 5 m dlouhým.

Práce, které začaly na jaře zahrnovaly také přestavbu cesty z Hrčavy k Trojmezí, stejně jako i vybudování asfaltové cesty z polské části obce Javořinka – Třicatek, taktéž k Trojmezí. Na polské straně bylo od asfaltové příjezdové cesty od Javořinky vybudováno k Trojmezí stupňovité terasovité betonové a dřevěné schodiště až k mostu pro pěší s celkem 106 schody a 26 podestami. Po dřevěném schodišti s 24 schody a po povalovém dřevěném chodníku se lze dostat na slovenskou stranu Trojmezí k slovenskému monolitu a ke krytým odpočívkám.

Pozoruhodné bylo, že při stavbě lávky se poprvé označil trojmezní bod jako hmatatelná skutečnost v podobě asi 40 cm vysokého trojbokého jehlanu se skoseným vrškem zabetonovaného v korytě potoka. Je dobře vidět z lávky ze strany po toku potoka. Je otázka, jak dlouho vydrží, protože případná velká voda při deštích, tání sněhu nebo jiné okolnosti mohou onen hmatatelný bod povalit, odplavit a podobně. Není známo, zda za tímto minijehlanem stojí oficiální akt rozhraničovací komise, nebo jen iniciativa projektanta úprav Trojmezí.

Žulové monolity dopravil do prostranství trojmezí vrtulník a tyto pak byly vztyčeny 22. 6. 1995 . Vrchní část monolitu váží asi 560 kg, spodní část 370 kg.

V roce 1994 byl podobným způsobem označen trojmezní bod v nadmořské výšce 1322 m n.m. (1,5 km od vrcholu hory Plechý) na Šumavě, kde se stýkají hranice České republiky, Rakouska a Německa. Tam byl ale osazen jen jeden trojboký žulový monolit.

To, že k vymezení jediného trojmezního bodu bylo třeba tří obelisků, je určitě pozoruhodnost hodná shlédnutí.

Dva ze tří trojmezních obelisku (český a polský) jsou ve vzdušné vzdálenosti asi 1150 m viditelné i z prostoru kousek za starou dřevěnou hospodou u Sikory, ale pouze pro lidi s ostřížím zrakem, ostatní by měli použít dalekohled, pokud trojmezí nehodlají navštívit osobně.

Turisté při návštěvě Trojmezí si dnes mohou pohodlně prohlédnout všechny tři trojmezní monolity.

K Trojmezí se nejjednodušeji dostanete, když půjdete po cestě kolem posledního domu osady Za Vrščkem (č. 60, ten necháte po levé straně) až k polské hranici (od domu je to asi 140 m). Když ji překročíte, hned vpravo máte na polské straně pohodlné schodiště, po kterém se dostanete až k dřevenému mostu pro pěší. Před ním vlevo máte polský trojmezní monolit. Odbočením po lávce vpravo před mostem pro pěší se dostanete k českému trojmeznímu monolitu. Přejitím přes most pro pěší se dostanete do slovenského prostoru Trojmezí a k slovenskému trojmeznímu monolitu.

Mnozí návštěvníci Trojmezí tak mohou dnes pohodlně navštívit všechny tři trojmezní státy a připravit si nevšední zážitek. Polsko můstkem z České republiky přes terénní prohlubeň, Slovenskou republiku pak mostem pro pěší.

Ale až do postavení mostu pro pěší návštěva všech tří trojmezních monolitů nebyla jednoduchá. To se šlo kolem českého trojmezního monolitu tak, že se nechal po levé straně, bylo nutno překonat strž potoka, obejít slovenský monolit tak, že jste si jej nechali opět po levé straně, načež jste opět překonali strž potoka a stejným způsobem (polský monolit jste obešli tak, že jste jej opět měli po levé ruce) jste se vrátili zpět na českou stranu kolem českého monolitu, který jste nechali opět po levé ruce. Museli jste tak ujít něco kolem nesnadnou cestou kolem 200 metrů s nepříjemným převýšením. Někteří sportumilovní turisté takto obíhali monolity i na čas ! Ale pocit návštěvy České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky za několik minut jim jistě stal za to !

Pokud ale se chcete podívat na skutečný trojmezní bod v korytě potoka a prohlédnout si malý "monolitek", nezbývá vám než sestoupit do strže. Když vám ale stačí podívat se jen na skutečný trojmezní monolitek, potom se na něj podívejte jen z mostu pro pěší ze strany po toku potoka.

Trojmezní bod je zároveň nejjižnějším bodem česko-polské hranice.

Bývalý turistický hraniční přechod s Polskou republikou se nachází jeden km od centra obce směrem na Bukovec. Z různými přestávkami a obměnami provozu sloužíl prakticky od vzniku Československé republiky do roku 2007.

Po asi 750 m od hraničního přechodu se dostanete do osady Na Třicatku polské obce Jaworzynka. Pod kostelem se rozhodnete, zda se dáte nalevo a asi po jednom kilometru se dostanete přes bývalou "celnici" pro malý pohraniční styk Jaworzynka – Hrčava zpět na území Hrčavy a odtud můžete pokračovat buď zpět do centra Hrčavy (vlevo asi 1 km) nebo jít do Bukovce (asi 3 km ) nebo přes Gírovou (asi 4 km) a Studeničné do Mostů u Jablunkova. Z Gírové můžete přes Polanku do Písku nebo do Jablunkova.

U kostela Panny Marie Frýdecké na Třicatku lze pokračovat i rovně po silnici, abyste se asi po 2 km dostali do centra obce Jaworzynka. Cestou se Vám naskytnou zajímavé rozhledy jak do Polska, na Slovensko i k nám do ČR. Mimo jiné semůžete podívat z polské strany na naši Lysou horu (1324 m nad mořem – nejvyšší hora Beskyd). V centru Jaworzynky přímo u cesty uvidíte kostel se zajímavou zvonicí před kostelem. Pohled do kostela stojí také za to. Kostel je totiž vyzdoben pozoruhodnými dřevořezbami místních umělců. Stojí za to podívat se i do místního regionálního muzea „Na Grapě“. Dále po silnici po necelém 1,5 km se lze dostat na křižovatku cest na Istebnou, Koňakov a hraniční přechod Jasnowice (Pl)–Bukovec (Cz). Když odsud odbočíte doleva po 2,5 km se dostanete zpět na území České republiky.

A při tom si ani neuvědomíte, že jste šli po kdysi jedné z obchodních cest z Uher do slezské části Rakouska. (Vedla od silnice v Čierném (na trase Čadca – Žywiec kolem dnešní vlakové zastávky Čierné-zastávka a pak proti toku Gorylova potoka, (který ústí do Čierňanky), potom proti toku Kubánkovského potoka a dále cestou kolem odpočívky u Trojmezí až k osadě Na Třicatku, kde byla někdy před rokem 1780 z kamenných kvádrů vybudována zděná budova celnice. Podle ústního podání starousedlíků se kámen lámal v prostoru dnešní Hrčavy v místě jen asi 100 až 200 m od dnešní státní hranice. Dnes již zarostlé jezírko "Pod Hajdušonkou" bylo vlastně nejjižnějším místem lomu. Konfigurace terénu (kde je dnes les) by tomu odpovídala. A protože se zde vyžadovalo clo ve výši třicátého dílu (3 %) hodnoty převáženého zboží, dostala rozrůstající se osada jméno Na Třicatku.)

Za strží potoka na Trojmezí ( s pohledu z české strany) se nachází kopec Valy 606 m n. m., dnes na slovenském území. Jak už název napovídá kopec byl ve středověku opevněn a bylo na něm vybudováno druhé největší opevnění jižní hranice Těšínského Slezska po Velkých Šancích v Mostech u Jablunkova (Grosse Schanze). Jmenovalo se Malé Šance (Kleine Schanze). Sloužilo i jako ochrana výše popsané obchodní cesty.

U hrčavského trojmezí (oficiálně trojstátní bod Beskydy) byla v roce 1990 (na území ČR) vysázena Lípa přátelství na potvrzení přátelství lidí tři zde sousedících států. Lípu vysadili ochránci přírody České, Polské a Slovenské republiky u příležitosti Dne Země (22. dubna), který je na Hrčavě tradičním mezinárodním setkáním ochránců přírody z příhraničních oblastí výše uvedených států. Vzhledem k tomu, že na konci dubna bývá na Hrčavě nepříznivé počasí, setkávají se ochránci přírody počátkem června.

Trojmezní bod je také bodem, o kterém se dá říci, že zde začíná 762 km dlouhá společná česko-polská hranice i hranice česko-slovenská dlouhá 251,8 km (začíná zde totiž číslování hraničních kamenů).

Trojmezní bod je také zároveň nejsevernějším i nejvýchodnějším bodem společné česko-slovenské hranice.

Trojmezí - styky hranic tři států se nachází na území ČR celkem čtyři. Hrčavské česko-polsko-slovenské trojmezí má ze všech čtyř trojmezí nejdál k nejbližšímu moři. Ke Gdaňské zátoce Baltského moře v Polsku je to 525 km vzdušnou čarou.

Hrčava je také nejmenší ze všech čtyř "trojmezních" obcí České republiky.

Hrčava je nejmenší trojmezní samostatnou obcí České republiky jak rozlohou, tak i počtem obyvatel, protože jak Lanžhot (5 401 ha, 3820 ob. (1999)) na čs.-slov.- rak. trojmezí, tak i obec Nová Pec (7679 ha, 879 ob. (1982)) na čs.–něm.–rak. trojmezí, tak i Hrádek nad Nisou ( 5 758 ha, 7340 ob. (1999)) na čs.–pol.–něm. trojmezí, jsou jak rozlohou, tak i počtem obyvatel daleko větší než Hrčava !

Hrčavské trojmezí je také nejvýchodnější trojmezí ze všech čtyř.

U hrčavského trojmezí stojí za povšimnutí, že zde uvidíte tři ze čtyř druhů hraničních mezníků (kamenů), kterými jsou označeny státní hranice.

Státní hranice jsou osázeny čtyřmi druhy hraničních kamenů .

Těmi největšími jsou trojmezní hraniční monolity - trojhranné jehlany, samotné vysoké asi 215 cm od základny. U základny je délka strany 70 cm, i s podstavcem je nadzemní výška trojmezního obelisku asi 240 cm.

Pak to jsou základní kameny (jichž je na příklad na česko - slovenské hranici celkem devět v průměrné vzdálenosti asi 25 km od sebe nebo od trojmezního monolitu), které státní hranici dělí na jednotlivé úseky. Tyto základní kameny mají vlastní rozměry 30 x 30 x 180 cm.

Třetím druhem hraničních kamenů jsou hlavní kameny, kterými jsou označeny všechny lomové body hraniční čáry, je-li hraniční čára přímá, pak musí být alespoň 1000 m od sebe. Mají vlastní rozměr 25 x 25 x 141 cm.

Vzdálenosti mezi jednotlivými hlavními kameny pak jsou "vykolíkovány" mezilehlými hraničními kameny. Vzdálenosti mezi nimi nebo mezi nimi a hraničními kameny vyššího řádu nesmí být větší než 150 m a musí být z jednoho na druhý dobře vidět. Samozřejmě za předpokladu, že hraniční pruh v šířce jednoho metru na každou stranu od hraniční linie je udržován čistý a nezastavěný, jak to ukládá vlastníkům pozemků na naší straně hraniční linie zákon čís. 312 z 8. 8. 2001.

Mezilehlé hraniční kameny mají rozměry 20 x 20 x 86 cm. Hraniční kameny jsou zapuštěny do zemního nebo skalního podloží alespoň 50 cm. Pod hraničními kameny v hloubce 25 cm jsou uloženy kamenné desky o rozměrech 15 x 15 x 4 cm s vyrytým geodetickým křížem uprostřed. Křížem jsou označeny i horní patice hraničních kamenů. Kameny jsou usazeny tak, že geodetický kříž na horní ploše kamene se shoduje s geodetickým křížem kamenné destičky pod hraničním kamenem. Je tak zajištěno vytyčení onoho bodu hraniční linie, kdyby hraniční kámen někdo povalil nebo odstranil.

My vlastně vidíme jen nadzemní část hraničních kamenů. Takže mezilehlé kameny pak pro nás mají výšku asi 40 cm, hlavní kameny pak kolem 90 cm a základní kameny kolem 130 cm.

Jak uvedl předseda České delegace ve společné česko-slovenské rozhraničovací komisí Jiří Pešek v r. 1995, na slovensko-české hranici bylo postaveno na 4 600 hraničních kamenů.

O půlnoci z 20. prosince 2007 na 21. prosince 2007 ( ze čtvrtka na pátek) došlo na českých hranicích ke změně, která nemá obdoby. V tomto okamžiku Česká republika vstoupila do schengenského prostoru ! Od tohoto okamžiku můžete překračovat hranice České republiky v kterémkoliv bodě hranice, tudiž i v prostoru Trojmezí, pochopitelně s platnými cestovními doklady !

Schengenský prostor. Zopakujme si nejpodstatnější informace jak je dne 18. prosince 2007 popsal redaktor Deníku Jaroslav Perdoch. „Označení Schengenský prostor vzniklo podle malé vesnice Schengen ležící v Lucemburku, kde žije přibližně pět set obyvatel. Nachází se na trojmezí Lucemburska, Francie a Německa. (Takže Schengen a Hrčava mají jedno společné - jsou to trojmezní obce !) Samotná schengenská smlouva byla podepsána 14. června 1985. Uzavřely ji vlády Belgie, Nizozemí, Lucemburska, Francie a Německa v lucemburském Schengenu. K podpisu došlo na výletní lodi Princezna Marie-Astrid, kotvící na řece Mosele, která obcí protéká. Při faktickém zrušení kontrol na společných hranicích smluvních států v březnu 1995 se na schengenské spolupráci podílelo kromě původních pěti zemí také Španělsko s Portugalskem. V následujících letech se schengenský prostor rozšířil o další státy: v roce 1998 o Rakousko a Itálii, o dva roky později o Řecko a naposledy v březnu 2001 o severské státy, jmenovitě Dánsko, Švédsko, Finsko, Norsko a Island.V 80. letech byla ES rozšířena o státy Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (1986). Po získání vnitřní nezávislosti na Dánsku opustilo ES v roce 1985 Grónsko. V roce 1995 proběhlo rozšíření o další 3 státy: Finsko, Rakousko a Švédsko. Schengen byl do 20. prosince 2007 tvořen 15 státy, a to nejen z řad členů Evropské unie. V rámci EU jsou to Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko a Švédsko, dvěma nečlenskými státy EU začleněnými do Schengenského prostoru jsou Island a Norsko. Od 21. prosince 2007 se Schengenský prostor rozšířil o území dalších devíti států – o Českou republiku, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Maltu, Polsko Slovensko a Slovinsko. Vstupem do schengenského prostoru přestal na hranicích států platit hraniční režim. To znamená, že přestaly existovat hraniční přechody (jen na našich hranicích dlouhých celkem 2302 km jich bylo 151) a s nimi celní a pasové odbavení. Občané států schengenského prostoru tak mohou s cestovním dokladem (pas nebo občanský průkaz) překračovat hranice jednotlivých členských států na libovolném místě hranice (kromě národních parků a přírodních rezervací) ale musí se řídit předpisy jednotlivých států, především silničními.

Majitelé psů to však mají složitější. Cestování psů po zemích Evropské unie upravuje nařízení Rady Evropy č. 998/2003 a na tomto předpisu ani náš vstup do Schengenského prostoru nic nemění ! Svého psa (zvíře) můžete mít samozřejmě na cestách sebou. Váš pes ale musí mít vystaven tzv. Pas pro domácí zvířata (Pet passport), ve kterém musí být uvedeno kromě jména psa i platné očkování proti vzteklině, jméno a adresa majitele psa a číslo tetování nebo čipu. Pes musí být očipován nebo tetován a tetování musí být čitelné. Navíc pokud budete cestovat do Švédska musí mít až do roku 2009 vyšetření protilátek na vzteklinu. Pochopitelně že tento pas nepředkládáte nikomu na hranicích, ale v případě, že by se Váš pes v cizině zranil, nebo někoho zranil, mohla by Vám bez řádně vyplněného zvířecího pasu řada komplikací. A platit hotově vyšetření zvířete na vzteklinu a případnou hospitalizaci a nutné očkování člověka někde na západě nemusí být zrovna levná záležitost ...

Jak se vstup do Schengenského prostoru projevil na Hrčavě ? Na hranici s Polskem nebo Slovenskem můžete hranici překročit v kterémkoliv místě. A protože po 20. prosinci 2007 na bývalém hraničním přechodu Hrčava (ČR)- Jaworzynka (Polsko) byla odstraněna nejen hraniční závora, odešli celníci, ale bylo odstraněno i dopravní značení omezující přejezdy státní hranice motorovými vozidly, můžete v současné době na tomto místě překračovat státní hranici neomezeně i motorovými vozidly. Pochopitelně byl odstraněn i zákaz výjezdu z obce na cestu k hraničnímu přechodu. A co Slovensko – tam momentálně není žádné cestní spojení.

Cestou k Trojmezí nebo zpět je dobré si na některých místech česko - slovenské hranice všimnout číslování mezilehlých hraničních kamenů. Kdybychom předpokládali, že hraniční linii tvoří spojnice mezi těmito po sobě jdoucími očíslovanými kameny, došli bychom k závěru, že v tomto úseku má hranice podobu pilových zubů. Není to pravda, jen v tomto úseku v důsledku možné změny toku potoka nešlo body hraniční linie určit jinak, než zase jen geometricky přesným vymezením mezi jednotlivými vlastně pomocnými body tvořenými těmito hraničními kameny. Jednotlivé body hraniční čáry jsou tak ve skutečnosti mezi kratšími úseky těchto pilovitých úseků.

Když mluvíme o trojmezích (spojnice hranic států), jako kuriozitu lze uvést, že ve Spojených státech amerických (USA) mají i čtyřmezí, jak o tom psal Moravskoslezský den – Víkend str. V, 13. května 2006: … Velkou atrakcí pro Američany je „Four Corners“, kde se setkávají čtyři rohy hranice amerických států. Tady můžete mít jednu nohu v Novém Mexiku, druhou v Arizoně, levici v Utahu a pravici v Coloradu.

O tom, že Hrčava je doslova vklíněna mezi Polskou a Slovenskou republiku vás jistě přesvědčí skutečnost, že z centra obce, kde je zároveň konečná autobusu, je to k polské hranici 540 m vzdušnou čarou a k slovenské pouhých 450 m !

I jediná spojnice se světem - silnice do Mostů u Jablunkova víceméně sleduje v délce téměř 10 km státní hranici se Slovenskem. Nejvíce se jí přibližuje na 240 m, nejdál se vzdaluje na 1 100 m.

Svým způsobem atrakcí pro turisty je i možnost koupit si dřevěnou turistickou známku jako důkaz o návštěvě obce. Ty se začaly vydávat v roce 2003 Ta hrčavská má pořadové číslo 95. I toto nízké pořadové číslo svědčí o turisticky významném místě České republiky, vždyť dnes (v r. 2007) je již vydaných více než 1500 turistických známek.

Trojmezí vzniklo 1. 1. 1993.
Vzdálenosti měst z Trojmezí: Praha 323 km, Varšava 339 km, Budapešť 224 km.
Připravuje se(březen 2016) výstavbya ocelového mostu, který nahradí dřevěný. Důvodem je použitelnost pro vozíčkáře. Česká strana zajistí ocel, slovenská s polskou výstavbu.
K trojmezí je taky doveden elektrický proud.