Jak se Hrčonoš vypořádal s pytláky

Wojnar Jan, 1. AE, Střední zemědělská škola Český Těšín

Hrčonoš je chlapík s nadpřirozenými schopnostmi. Jednou se zjeví jako nejvyšší muž okolí, jinudy jako menší postava. Miluje přírodu, chrání ji i zvířata. Jeho hlavními schopnostmi ovšem je náhle zmizet nebo se zase objevit v ten nejneočekávanější okamžik. Jako takový kouzelný dědeček chrání především lidí na Hrčavě a v okolí.

Náš příběh začíná jednoho dne, který se nijak nelišil od předchozích. Všude byl klid. Zrovna ošetřoval poraněného kolouška, kterého našel v lese. Když tu najednou uslyšel hlasitou ránu. Nejdříve si myslel, že by snad mohlo jít o prasknutí padajícího stromu, ale jak se rána rozléhala lesem pochopil, že to byl výstřel z pušky. Hned ho napadlo – pytlák !

Netrvalo dlouho a ocitl se na onom místě, kde došlo k výstřelu. Už z dálky viděl pytláky – byli dva ! Ti ale, když spatřili Hrčonoše, dali se na útěk. Hrčonoš se sklonil nad srnečkem, ale tomu již nebylo pomoci. Když se pytláci vzdálili, šel srnu pohřbít, protože uměl sice uzdravovat, ale ne vzkřísit.

A potom se vydal za těmito dvěma lumpy. Hledal je, ale nenašel. Jak by se pod nimi slehla zem.

Nakonec hledání vzdal a zase se věnoval své bohulibé činnosti.

Dlouho byl klid. Ptáci zpívali, srny se pásly na loukách. Nejinak tomu bylo i s ostatními zvířaty, které si dělaly tukové zásoby na blížící se zimu. Vše bylo jak má být a Hrčonoš jen spokojeně prohlížel okolí. Na příhodu se zastřelenou srnou již téměř nevzpomínal.

A tu to přišlo: když už se zdálo, že lesní idyla bude dále pokračovat, ozval se nedaleko opět výstřel. To již ale Hrčonoše pořádně namíchlo. Nelenil, využil svých nadpřirozených schopnosti a za chvíli stál se svou sukovicí za již známými pytláky. Ti ale tentokrát svůj cíl minuli. Hromovým hlasem zakřičel: „ Tak to jste zase Vy. Tu drzost, střílet nevinnou zvěř Vám tentokrát neprominu !“ Švihnul svou sukovicí přes záda postupně oba lumpy a pak vyřkl: „Zaklínám Vás !“ A zaklel je do podoby vlků. Ti, cítíc ještě pálivou bolest po Hrčonošově výprasku nelenili a úprkem se ztratili v lese.

A protože na vlky v okolí býval občas pořádán hon, Ti se teď museli strachovat o svůj život.