Konderlová Lucie, (9. B), Masaryková ZŠ Návsí
Každou neděli se scházela v mlýně na Vavřačově potoku na Hrčavě celá mlynářská rodina se svými známými. Jednou navrhl pantáta Toncek: „Budu vám vyprávět příběh o Jankovi a jeho bratrovi“, řekl.
„Na Hrčavě se narodil malý Janek. Rostl jako z vody. Všem v Hrčavě pomáhal a už odmala všechno uměl. Každý mu říkal Hrčonoš, protože byl silný a moudrý. Stále sebou nosil hůl z bukové větve. To na svou obranu i proto, aby případně pomohl dalším lidem, kdyby to potřebovali. Než jeho otec zemřel, řekl Jankovi, že má staršího bratra, který kdysi zmizel, a nakonec mu dal zajímavý medailon, který by mu měl u pomoci v těžkých chvílích.
Jednou se Janek vydal do lesa na houby a potkal lišku Rišku. Slušně ji pozdravil. Viděl, že je zraněná, a proto jí pomohl. Vzal ji k sobě domů a ošetřil zranění. Když ji vyléčil, zavedl ji na to samé místo a rozloučil se s ní.
Za týden přišla k Hrčonošovi a řekla mu: „Chci se ti odměnit za tvou pomoc. Na místě, kde ses narodil, v místě za Vrškem, kde teče potok, uvidíš tři statné stromy. Běž přímo tam. Musíš je porazit. Dávej si ale pozor, budou tě přemlouvat, abys to nedělal. Je mezi nimi vchod do tajné chodby. Tam najdeš, co ti patří, ale musíš rychle, protože stromy se proberou k životu a vchod zatarasí a promění se v kámen.“
Hrčonoš Janek chtěl lišce Rišce poděkovat, ale ta už někde odběhla. A tak se vydal na cestu. Neměl to daleko.
Když dorazil na místo, přistoupil k prvnímu stromu. Byl to buk. Jen co Janek vytáhl sekyru, už slyšel sliby: „Dám ti pytle stříbra a celý les.“ Buk to dořekl a už šel k zemi. Janek šel k druhému stromu, to byl dub. Ten mu sliboval: „Kam přijdeš, budeš pán a zlata vládce.“ Janek chvíli přemýšlel, ale za chvíli dub pokácel.
Nakonec přišel k třetímu stromu, smrku. Ten mu sliboval celý les, hájenku a všechnu zvěř v lese. Janek si nejdříve myslel, že mu smrk nabídl nejméně, ale když se nad tím zamyslel, uvědomil si, že to je to, co by nejvíce chtěl. Najednou ucítil otcův medailon a vzpomněl si na bratra. Jen co ho zasáhla vzpomínka, smrk spadl.
Jak liška říkala, uprostřed byla dvířka, a tak je otevřel. Šel po schodech dolů a uviděl tam svého bratra Ondráše. Nebyl čas slavit shledání. Hned vyšli ven z tajné chodby a chvíli se za nimi strop chodby zřítil a zatarasil ji. Jen tak tak unikli. A protože Ondráš byl vysvobozen z jeskyně mezi trojici stromů, říká se od té doby onomu místu Trojmezí.
Když se s bratrem lépe poznali, řekli si, že tady v nejkrásnější obci v okolí se vskutku toho stane mnoho pozoruhodného, a to i když v ní žije jen asi 250 obyvatel.
A rodiny obou bratří budou si onen příběh o osvobození Ondráše předávat z generace na generaci.“
Jakmile to pantáta dořekl, rozloučili se známí, poděkovali za hezký večer a těšili se na další pohádku příští neděli. Asi ji bude vyprávět děda Janek.