Adéla Olivová, 6. B, Masaryková ZŠ Návsí, 2013
Za devatero horami a devatero řekami leží malá vesnička Hrčava. V jednom domku na samotě u lesa žil krutý pytlák, vdovec Rousek. Nic živého v lese si před ním nebylo jisto. Doslova pásl po zvířecí krvi a masu. S ničím se nemazlil, ani se svou krásnou dcerou Rosou, ba naopak snažil se s ní vychovat stejně krutého člověka jako byl on sám. To se mu ale nedařilo. Rosa byla úplně jiná než její otec a všichni sousedé v okolí ji měli rádi.
Jednou Rosu zanechal v kruté zimě v lese, aby se otrkala, jak říkal její otec. Rosa celé hodiny bloudila lesem, než si vzpomněla na vyprávění o tajemném Hrčonošovi. A jakoby jej přivolala, náhle se před ní objevil příjemný starý pán s bílým dlouhým vousem. Představil se jí jako Hrčonoš a vzal ji domů, kde se jí dostalo veškeré péče. Ráno se s ní vyprávil na okraj vesnice, a když se přesvědčil, že Rosa již trefí domů, rozloučil se s ní. Ještě dostala radu, že když by ji chtěl někdo ubližovat, ať jednou zapíská, že on, Hrčonoš, jí přijde pomoci. Když Rosa přišla domů, nikdo tam nebyl. Teprve později přišel její táta a začal stahovat právě uloveného medvěda. Druhý den s ním Rosa musela opět do lesa, kde otec měl v plánu zastřelit vlka. Když už měl namířeno a smrtící rána se zdála být nevyhnutelná, v tom se vedle pytláka Rouska zjevil Hrčonoš. Rousek se tak lekl, že upustil pušku, zavrávoral a šlápl pušce na hlaveň, kterou ohnul, takže zbraň již nebyla použitelná.
Navíc Rousek musel z Hrčonošem do vsi, kde na návsi ho pověsil pro výstrahu všem pytlákům na větev hanby, když mu předtím sdělil, že jeho trpělivost s ním byla završena. Všichni, kdož se o této události dozvěděli a přišli na náves, se mu smáli, až se za břicha popadali. Veverka mu hodila do kalhot žalud, větev to nevydržela, až Rousek spadl z nevelké výšky na zem a rozplácl se jak dlouhý tak široký. Potom ještě rozzuřená veverka mu skočila do kalhot azačala v ních šmejdit, takže přímo na návsí Rousek nechtěně tančil nějaký divoký tanec. Konec dobrý, všechno dobré a Rousek se konečně poučil, že pytlačit se nevyplácí. Hrčonoš se mile pousmál a zmizel, jako by se po něm zem slehla. I Rosu potkal šťastný osud, když vyrostla ve ztepilou dívku, pojal ji za ženu jeden z místních ušlechtilých mladíků.