Kdysi dávno tady v našich lesích, přesněji na Hrčavě, žil jeden chlapík jménem Hrčonoš. Žil v malé chaloupce na paloučku, který byl uprostřed velkého černého lesa. Vypadal jako tulák! Oblečení měl celé potrhané, obličej zarostlý hustými bílými vousy, ale uvnitř to byl milý a hodný člověk, který miloval děti i přírodu.
Jednou takhle na jaře se šel Hrčonoš kouknout ven, jestli už začaly vyrůstat květiny a zpívat ptáci. Vše bylo úžasné, ale chyběla mu jedna věc, byli to děti! Přece na něj nezapomněly, přece každé jaro k němu přicházejí a pomáhají mu přivítat jaro, ale kde jsou teď? To nikdo netuší. Co když na něj vážně zapomněly, co když se vážně nevrátí?
Pár dní se z toho Hrčonoš nemohl vzpamatovat, ale pak se vzchopil a šel vítat přírodu sám. Zavolal si jeho dávného kamaráda trpaslíka Lojzu, který mu ihned vyhověl a přišel. Hrčonoš už nebyl smutný, byl rád, že aspoň jeho dávný kamarád si na něj udělala čas. A tak šel Hrčonoš s trpaslíkem Lojzou vítat přírodu. Vzali si sebou kouzelný prášek, který probouzí celý les ze zimního spánku.
Když se vraceli zpátky všimli si, že kolem domečku jsou malé prapodivné stopy, které vedou k potůčku. Tak se rozhodli, že to půjdou prozkoumat. Když se tam jen tak potichoučku plížili, z ničeho nic na ně spadla ze stromu síť, která je lapila. Snažili se z ní vymotat, ale nic nepomáhalo a tak tam zůstali jen tak bezmocně ležet. Najednou se začalo stmívat a oba pomalu usínali.
Ráno, když se probudili, všimli si, že už nejsou v lese, ale u někoho v chaloupce. Leželi v krásně voňavé a teplé posteli a nikde nikdo. Porozhlédli se po chaloupce a z ničeho nic se otevřely dveře. Vešla do nich stará babička, která v ruce držela košík s bylinkami. A vyprávěla jim, jak je ráno našla, když šla pro bylinky a že je přivedla k ní do chaloupky, aby venku nezmrzli. Hrčonoš se ji zeptal: „ Ale pročpak bychom venku mrzli, když je jaro?“ babička se postavila k oknu a říká: „ Venku bude zima tak dlouho, dokud si děti nerozmyslí a přijdou pomáhat probouzet jaro. Vždyť přeci dětský smích probouzí jaro.“
Než Hrčonošovi vše stihla babička vysvětlit, co tím mínila říct, uslyšel venku volání dětí. Rychle babičce poděkoval a utíkal ven. Když je uviděl, všichni se na něj vrhli a omlouvali se mu, že nepřišli dříve. Trpaslík Lojzík vytáhl z kapsy kouzelný prášek a řekl dětem, ať běží do lesa i do vesnice a tam probouzí jaro. Hrčonoš byl rád, že se mu děti omluvily a slíbily mu, že už na něj příště nezapomenou.