Bieleszová Petra, 8. třída, ZŠ Písek u Jablunkova, 2013
Bylo nebylo, v každém případě se to stalo hodně a hodně dávno. Krakonoš měl několik bratří, z nichž nejmladší byl Hrčonoš. I když Hrčonoš se starším bratrem dobře vycházel, přeci jen toužil po vlastním území po vlastním království. A tak začal cestovat. Cestoval několik měsíců, než se dostal daleko na východ a rozhodl se tam usídlit.
Tehdy to bývala samá nížina a jemu se tam moc líbilo. Rozhodl se tam zůstat a pojmenoval místo podle sebe - Hrčava. Bohužel v této době, tam ještě nežili žádní lidé a on neměl žádné kamarády.
A tak si uplácal kamarádku z hlíny. Byl všude s ní. Dlouze na ni mluvil, až figurka ožila a uměla chodit, mluvit, jíst i pít. Hrčonoš tedy vytvořil i další kamarády, a tak vznikl na Hrčavě život.
Dneska známe Hrčavu jako krásné místo s hodně obyvateli a za to vděčíme právě Hrčonošovi.
Není to tak dávno, co do Beskyd přicestoval na pohled zcela obyčejný plyšový medvídek. Byl velmi milý, stále usměvavý, děti ho měly rády a zvaly ho do domů. Jenže on v noci nemohl spát a jako medvěd, i když plyšový, přeci jen medvěd, měl stále hlad. Tajně chodil lidem jíst zásoby na zimu. Když pak přišla zima, zůstal na Hrčavě málokdo, většina jich odešla za obživou do světa..
Když na Hrčavě zustalo jen pár obyvatel, Hrčonoš se zhrozil a pátral, co se to tady děje. Když našel plyšového medvídka (který mezitím již měl asi 2 metry na výšku a 1 metr na šířku), rozkázal mu, aby ihned opustil Hrčavu.
Jenže to neměl dělat, protože plyšový medvídek měl otce, který vládl v Jeseníkách. Ale protože medvídek si nechtěl rozzlobit Hrčonoše, uposlechl ho a opustil Hrčavu. Několik měsíců bylo dobře, lidé se zase nastěhovali do svých chaloupek a měli dobrou úrodu.
Toto ovšem nemělo trvat dlouho - jednoho dne přišel obrovský medvěd a zle vyčinil Hrčonošovi, že nemá žádné právo vyhazovat jeho syna z vesnice. Jako trest rozkázal mrakům, aby rok v kuse na Hrčavě pršelo a byly bouřky.
To byla velká pohroma pro Hrčavany. Někteří to vydrželi i měsíce, ale nastalá živelná pohroma vyhnala z Hrčavy většinu obyvatel. Vše bylo pod vodou a nížina byla zaplavena.
V noci se Hrčonošovi zdál sen, že umí kouzlit, a když se ráno probudil, opravdu uměl. Začal tedy kouzlit. Déšť zastavit neuměl, ale uměl vyzvedávat věci. Vyzvedl tedy celou vesnici i s půdou nad oblaka, nad mraky a zbylí vesničané po dlouhé době opět viděli sluníčko.
Od té doby jsou Beskydy samé kopce a hory. Medvědi tam sice občas opět zavítají, tentokrát ze Slovenska, ale zatím se zde trvale neusadili a nedělají lidem potíže.
A tak se opět na Hrčavě lidem žije dobře a Hrčonoš je spokojen se svým dílem.