Šešulková Kateřina,1AE, Zemědělská škola Český Těšín, 2013
Ví se, že Hrčonoš chrání na Hrčavě nejenom lidí, ale i okolní přírodu. Stalo se to v létě. Bylo krásné počasí. Zdálo se, že vše v přírodě funguje jak má. Ale nebylo tomu tak. Jeden z lesních potůčků, které se vlévají do Černého potoka pod Hrčavou, byl silně znečištěn a zvířátka, která k němu chodila pít, bolestivě umírala.
Proto se stará statná vydra z Černého potoka rozhodla jít pro pomoc za Hrčonošem. Zaklepala na dveře jeho dřevěné chaloupky v lese. Hrčonoš dveře otevřel a mile řekl: „V čem Ti, milá vydro mohu pomoci ?“ Vydra mu odpověděla: „ Drahý Hrčavonoši, máme v lese problém s lidmi. Znečistili potůček, jediný zdroj vody, kde si zvířátka zvykla chodit pít a ta začala umírat.“ „Tak se na to půjdeme podívat“ odvětil Hrčonoš. Šli lesní pěšinkou přes les, přímo k znečištěnému potůčku. Byl v hrozném stavu. Byl kalný a nazelenalý a navíc smrděl. Kousek výše proti proudu se válely různé zbytky, sklenice i kovové zbytky konzerv. Hrčonoš vydře sdělil, že zjedná nápravu, že bude se svou černou dogou Felicem hlídat okolí.
A dočkal se. Za pár dnů přišla k potůčku skupina mladíků, kteří do něj chtěli vylít nějaké neznámé tekutiny. Tu najednou vyšel Hrčonoš ze svého úkrytu. Mladíci se Hrčonoše tak lekli, že zůstali jak přikování na místě. Nemalý podíl na tom měl samozřejmě i vrčící a cenící zuby Felix. Hrčonoš mladíkům vysvětlil, co způsobili zvířatkům. Důrazně mladíkům připomněl, že odpadky patří do sběrny odpadků a nevyhazují se ani na odlehlém místě v lese. Pod dohledem Hrčonoše museli pochopitelně vše, co zde nanesli, sesbírat a odnést zpět do místa bydliště za doprovodu vrčícího Felixe. Mladíci se sice omlouvali tím, že nevěděli, co mohou způsobit. Ale Hrčonoš jejich omluvy rázně zamítl, že dnes již v každé škole se učí jak neznečišťovat a chránit přírodu! Hrčonoš pak potůček hlídal ještě další měsíc, až se potůček po velkém dešti vyčistil a opět začal sloužit zvířátkům v lese. Než ale přišly deště, Hrčonoš ještě zařídil prokleštení chodníku nahoře ve svahu nad potůčkem k lesní studánce, aby se přeci jen dostala k vodě. Zvířátka se začala uzdravovat a byla ráda, že mají opět svůj zdroj životodárné vody. Všechno živé v lese je dnes šťastno a na Hrčonoše nedají dopustit.