Kulštejnová Simona, 7.A , ZŠ Písek u Jablunkova, 2013
Na východě České republiky, blízko Polska a Slovenska žije Hrčonoš. Je to starý, ale velmi hodný a milý člověk. Pomáhá lidem v nesnázích a také koná dobro. Toto vypravování začíná tím, jak si starosta Hrčavy k sobě na obecní úřad zavolal Hrčonoše, aby mu pomohl odhalit zločin.
Hrčonoš tedy přišel. Starosta se mu hned svěřil se svým problémem: ,,Milý Hrčonoši, na Hrčavě se proslýchá, že v minulých dnech nějaký pytlák ulovil v lese do oka divočáka. Několik drátěných nastražených ok lidé sice již v lese našli, ale zatím se nepodařilo odhalit původce, který tak strašným způsobem loví zvěř. A tak tě prosím, pomohl bys mi tento problém vyřešit ?“ A Hrčonoš odpověděl : ,,Samozřejmě, pomohu.“ Starosta mu hned poděkoval, popřál mu hodně štěstí a rozloučili se. Hrčonoš hned začal s pátráním. Zašel tedy k rodině, která žila úplně na kraji Hrčavy a tuto rodinu také nejvíc podezříval. Zaklepal na dveře a otevřela mu čtyřicetiletá paní a pozvala jej dál. Sedli si do obýváku, kde už seděl i její manžel a Hrčonoš začal nenápadně zjišťovat, kdy se událost stala. Hrčonoš si to doposlouchal až do posledního detailu a vše si také ověřil. Z rozhovoru ale usoudil, že se obrátil na nepravou adresu. Podle toho usoudil, že je tato rodina nevinná. Takhle to šlo devatenáct dní a Hrčonoš pořád na nic nepřišel. Už mu zbývalo ověřit jen pár domů s nejslušnějšími lidmi na Hrčavě. Hrčonoš si sice nemyslel, že to udělal někdo z nich, ale chtěl se přesvědčit. Až se dostal do domu, který je uprostřed Hrčavy. Dům obývali Holoubkovi. Když k nim Hrčonoš přišel, byli nějak nervózní, a když se jich Hrčonoš na něco zeptal, začali i koktat. Když se jim Hrčonoš svěřil, že vůbec neví, kdo to udělal, tak oni jen odpověděli : ,,Jen to nevzdávej.‘‘ Tak se tedy rozloučil a odešel. Ještě pár dní pátral, ale na nic nepřišel. Šel tedy ke starostovi, aby mu sdělil svůj neúspěch v pátrání. Starosta jen dodal : ,,Jen to nevzdávej.‘‘ Ihned po těchto slovech Hrčonošovi došlo, kdo je za tím vším.
Když byl u Holoubkových bylo cítit z jejich zahrady puch rozkládajícího se masa. Obešel tedy zahradu a zde za plotem nalezl od lišek vyhrabané zvířecí zbytky divočáka – kopýtka, srst a další neupotřebitelné zbytky, na nichž si již pochutnala liška.
Viník byl tedy objeven! A nezbylo mu, než se přiznat. Hrčonoš to okamžitě sdělil starostovi.
Starosta Holoubkovým po dohodě s Hrčonošem udělil tichý ale spravedlivý trest. Po několik let museli zásobovat blízké lesní krmelce pící, žaludy a kaštany.
Toto je jen malá ukázka toho, co Hrčonoš dělá pro Hrčavu a okolí.
Je třeba si pamatovat, že zločin se nevyplácí a duši neprospívá.