Hamroziová Karolína, 7.A , ZŠ Písek u Jablunkova, 2013
Hrčonoš žil v lese v horách nedaleko Hrčavy. Staral se o okolní přírodu, měl v lese blízko ke všemu živému i neživému. Především ho uspokojovalo, že kousek od domu měl studánku s chutnou a studenou vodou, takže zde viděl občerstvovat se i lesní zvěř.
Ale nestaral se jen o přírodu. Dbal také na to, aby lidé na Hrčavě žili šťastně a spokojeně. Proto neváhal i trestat lidí, kteří škodili svému okolí.
Pro mnohé menší prohřešky mu byl zvlášť nesympatický jeden člověk ze sousední dědiny. Lidé mu říkali Josef z Placu. Byl to tlustý, nafoukaný a zlomyslný muž.
Jednu krásnou sobotu se šel Hrčonoš podívat do lesů kolem Hrčavy s písničkou na rtech. Přešel les skoro celý, až najednou uviděl katastrofu. Viděl, jak Josef z Placu se svou družinou kácejí stromy a ničí les. „Proč ničíte les?“ rozzuřeně zařval Hrčonoš. „Abychom měli místo na novou cestu k naším domovům, která tudy povede,“ řekl Josef z Placu a začal se tak smát, až se mu utrhly všechny knoflíky, co měl na košili. „Co pak ty nevíš, že tento les je naše bohatství?!“ zeptal se Hrčonoš. „Vím, vím. Ale za tyto stromy utržíme tisíc dukátů a za tamty ještě víc,“ odpověděl Josef a ukázal na rozlehlý les.
To Hrčonoše tak namíchlo, že vzal svou kouzelnou hůl a rozmáchl se s ní kolem sebe, v lese začal foukat silný vítr, až se skoro stromy vyvracely a celá Josefova parta křečovitě objímala stromy. Josef na něho křičel, ať přestane, ale Hrčonoš vítr ještě zesiloval.
Tak Josefovi z Placu společně se svou družinou nezbylo nic jiného, než utíkat za hranice do Polska, až se za nimi prášilo.
Od té doby se na Hrčavě neukázali a Hrčonoš už nikdy, nikoho nemusel trestat, protože na Hrčavě jsou jen hodní a poctiví lidé. I když si musíme přiznat, že někdy pro svou potřebu skácí v lese pro sebe i nějakou tu sušku.