Byla jednou jedna vesnička, která se jmenovala Hrčava. V ní vládl Hrčonoš, který všem pomáhal. Poblíž lesa bydlela čarodějnice Mandarinka, která byla zapomnětlivá, stará a své lektvary a pokusy vždy popletla. I když lidé věděli že, ve vesnici žije čarodějnice, nebáli se.
Hrčonoš chodil každou středu na trh nakoupit nějaké věci a potom k Mandarince na dobrý obídek. Odpočinul si a potom vyrazil na kopec do svého domečku. Uplynul týden a byla zase středa. Hrčonoš nakoupil a šel k Mandarince na oběd. Chudák čarodějnice nestihla uvařit oběd, protože dělala lektvar. Rychle něco uvařila, ale v tom spěchu dala Hrčonošovi lektvar, který ho změnil v tučňáka. Čarodějnice nevěděla, co má dělat. Tak míchala jeden lektvar za druhým a Hrčonoš se měnil pořád v něco jiného. Jednou to byl králík, potom osel. A co dál? Radši nechtějte vědět. Za dva dny přijela do vesnice pouť a Hrčonoš utekl Mandarince z klece. Mandarinka běhala, hledala, ale tu malou myšku nenašla. Ve vesnici se povídá, že s poutí přišla i čarodějnice, která má velkou moc. I když byl Hrčonoš myš, slyšel a sám utíkal za čarodějnici na pouť. Mandarinka šla také a Hrčonoše našla. Čarodějnice jim poradila a Hrčonoš ce vrátil. Mandarinka štěstím plakala a omlouvala se. Hrčonoš se jenom smál a byl rád, že je zpět. Pouť si spolu užili a všichni se měli rádi.
Mandarinka se poučila a ví, že i když si starší, máš se pořád co učit.