Chybidziurová Adélka,6.A, ZŠ Písek, 2013
Byl jeden pán, který se jmenoval Hrčonoš. Byl pohádkovým vládcem Hrčavy. Dělal jen dobré skutky a trestal lidi, kteří škodili Hrčavanům. Když šel Hrčonoš do lesa, potkal muže, který mu kradl stromky v lese. Muž mu za to musel pomáhat s lesem a nasázet nové stromky.
Hrčonoš měl ženu a dvě malé děti. Děti mu pomáhaly se zvířaty v lese i pečovat o les.
Jednou, když přišli do lesa, uviděli malé ptáčátko, které vypadlo z hnízda a nemělo maminku. Děii žádonily Hrčonoše, aby ptáčátko zachránil. Hrčonoš byl tímto nápadem velice potěšen. Viděl, že jeho výchova dětí nebyla marná. Vzali tedy ptáčátko domů. Tam se o něho starali, a když vyrostlo, vypustili ho zpět do lesa.
Knížepán měl nedaleko Hrčonošovy chaloupky v lese postavenu dřevěnici, kde přebýval v létě a krátil si tak dlouhou chvíli. Hrčonošovi, jako svému poddanému, ale byl jen na obtíž. Stále si vyžadoval jeho služby. Jednou se knížepánovi zachtělo srnčího masa, tak se rozhodl, že zajde na lov. Hrčonoš měl ve své chaloupce kouzelné zrcadlo a všechno viděl. Aby ušetřil nebohou zvěř, způsobil, že vychýlil mušku knížetepána, takže všechny vyšle rány minuly cíl. Až ho to přestalo bavit a vrátil se na své knížeci sídlo.
Hrčonošův nepřítel byl obr, který škodil lesu a dělal v něm jen nepořádek.. Obr měl dceru, která byla malinká jako paleček, jmenovala se Pralinka. Pralinka se zakoukala do Hrčonošova syna. Obr měl Pralinku rád, ale nechtěl dovolil, aby se ti dva vzali. Nedovolil, protože nemohl zapomenout, že ho Hrčonoš jen kritizuje pro jeho škodlivou činnost v lese.
Hrčonoš ale přišel za obrem a vysvětlil mu, že jejich nepřátelství je zbytečné, že to chce jen pochopit co je dobré pro les i člověka. Řekl mu také, že jejich děti za jejich vztahy nemohou. Obrovi nezbylo, než jeho argumenty přijmou. Za nějaký čas se konala veliká svatba. A pokud manželé zatím neumřeli na stáří, jistě ještě někde na Hrčavě žijí.
Od té události obr přestal Hrčonošovi rozšlapávat les a naopak mu pomáhal s jeho pěstováním, udržováním a ochranou. Je vidět, že i nepřátelé se dovedou udobřit, když chtějí.