Wavřač Antonín, 6.A, ZŠ Písek, 2013
V malé vesničce jménem Hrčava dnes sevřené hranicemi s Polskem a Slovenskem nežije mnoho obyvatel. Všichni jsou však hrdí, že mezi své lidi mohou započítat bájnou bytost, které se říká "Hrčonoš".
Jeho věhlas již pronikl daleko za hranice jeho hrčavského království a dnes je znám stejně dobře na Jablunkovsku stejně jako na Třinecku i na zbytku Těšínska. Nejvíce pochopitelně o něm ví v nejbližších obcích Bukovci a Písku. I když je to osoba tajemná, někdy se nechá i vidět, ale většina občanů zná především jen jeho dobré skutky. Pomoc bližním, zvířatům a přírodě je to, na čem mu především záleží. Nejčastěji se s ním setkávají zloději, lumpové a jiná verbež. Hrčonoš totiž nesnáší takové lidí, kteří škodí ostatním. O tom by Vám mohli vyprávět lupiči a pytláci, kteří se ocitli zavření v jedné hrčavské stodole celí potlučeni a s hrčemi na hlavě i jinde.
Stalo se také, že pytlák nastražil v lese na stezce, kde chodí zvěř, past v domnění, že si něco uloví. Na obhlídku právě po této stezce šel myslivec a chytil se do ní sám. Na pomoc se mu ale náhle zjevil Hrčonoš, vysvobodil myslivce ze želez, osvobodil ho a ošetřil. Najít pytláka a dát mu na pamětnou pochopitelně pro Hrčonoše nebyl problém. Za nedlouho ho kluci Tonda, Karel a Honza našli v stodole, do které Hrčonoš své oběti zavíral.
"Možná je to pravda!" Řekl Karel, který na Hrčonoše moc nevěřil. "Musíme ho chytit!". Hned ráno kluci opili babičku, která se následně pohádala s dědečkem a třískla ho pánví tak, že mu málem uletěla hlava. Jenže kampak na Hrčonoše, kluky prokoukl. Odměnou jim byl Hrčonošův výprask. Nepomohlo, že tvrdili, že si na nic nepamatují.
"Mám předtuchu!" podotknul Tonda rozmrzelý z pohany, kterou se mu dostalo. "Měli bychom se stát svědky nějakého zločinu." Když potom hoši šli ke kostelu, kněz panicky zakřičel. "mše se nekoná! Někdo ukradnul kostelní klenoty!" A najednou kolem nich někdo proběhnul s napěchovanou kabelou. Byl to jejich prostoduchý známý, kterého Tonda přesvědčil, aby kostelní klenoty ukradl.
"Rychle!" volal Tonda,“ musíme ho chytit“. Kluci oběhli blízký lesík a uviděli v dálce člověka. Ale asi těžko by ho doběhli, nebýt Hrčonoše, který se najednou objevil před ním a znehybnil ho. Pohotový Honza ho vyfotil.
Hrčonoš odvedl svou práci a Karel s Honzou a Tondou odnesli klenoty do kostela. Potom kluci kabelu s ukradenými věcmi donesli zpět do kostela.
"Mše svatá se koná!" Ohlásil nadšeně kněz a poděkoval klukům.
Kluci poslali článek o tom, jak Hrčonoš chytil zloděje i s jeho fotkou do novin. Byla to první uveřejněná fotografie tajemného Hrčonoše !
Od té doby jako když utne. Místní zlodějíčci už se raději o žádný přestupek nepokoušeli. Hrčava žila konečně v klidu a míru.
Naše“ hrdiny“ ale hryzlo svědomí. Když už to nemohli vydržet, zašli do kostela vyzpovídat se knězi. Takže dodneška nikdo kromě kněze neví, jak to ve skutečnosti bylo s krádeží kostelních klenotů !