Památky

Pokračovatelem Ondřeje Zogaty byl Karel Capek . Jedna z jeho prací - Selská jizba - byla také darem obce, který obdržel prezident Václav Havel při své návštěvě obce 15.6.1993. Jako svůj osobní dar předal Karel Capek prezidentovi své dílo - řezbu dřevěného kříže s hlavou Krista.
Rodákem z Hrčavy je i další regionálně významný řezbář Malyjurek , který ale žije a působí v Jablunkově. Sochařství je mu obživou.

Věž hrčavského kostelíku dosahuje 16 m výšky a je nejvyšší stavbou v obci . Ta se však pomalu ztrácí v zeleni okolních listnatých stromů. V porovnání se smrky rostoucími v okolních lesích, které mohou mít výšku až 50 m, je hrčavský kostelík trpaslíkem.

Hrčavský kostelík přišel o svůj zvon ze zvonoviny za druhé světové války, když byl v roce 1942 zabaven pro válečné účely. Byl nahrazen ocelolitinovým zvonem (odlitým v roce 1917) z bývalé zvoničky ze školy v Bukovci. Na jaře roku 2005, když se nepodařilo nalézt sponzora, obyvatelé Hrčavy uspořádali peněžní sbírku, která umožnila pořízení nového zvonu ze zvonoviny ze Zvonářské dílny Tkadlec z Halenkova. Nový zvon nesoucí jméno Cyril a Metoděj je vystaven v hrčavském kostelíku od 28.7.2005. Vysvěcen (biskupem ostravsko-opavské diecéze mons. Františkem Lobkowiczem) byl 10. prosince 2005, ale až odpoledne dne 2. března 2006 byl pověšen ve věžičce kostela a následně k němu bylo přimontováno stávající zařízení na automatické zvonění.

Nový zvon nesoucí jméno Cyril a Metoděj měl být vysvěcen v roce 2006 k 70. výročí postavení kostela, jak dokládá nápis na plášti zvonu. Protože hrčavští občané chtěli mít zvon ve věžičce dříve, byl celý proces instalace uspíšen.

Hrčavský zvon se může chlubit tím, že je slyšet ve třech státech: v České, Slovenské a Polské republice.

V těsném sousedství obce v lese se nachází lurdská jeskyně s lurdskou madonou. Před kamenným lesním oltářem širokým 6,6 m, vysokým 4,35 m a hlubokým 3,2 m je vyveden pramen z kdysi lesní studánky s prý léčivou vodou na oční neduhy působící vnitřně i zevně. A pokud si pokropíte onou vodou chodidla, máte zaručeno, že se na Hrčavu určitě opět vrátíte. Lurdská jeskyně byla postavena v roce 1937.

Na místním hřbitůvku o rozměrech 29 x 31 m je na čestném místě v čele hřbitova pochována babička herečky Jany Hlaváčové , která jako místopředsedkyně ženského odboru Slezského kulturního ústavu v Praze a zároveň ředitelka spolku "Domovina" organizovala po druhé světové válce materiální pomoc občanům v rámci akce Pomoc pohraničí. Na hřbitůvku je také pochován řezbař Ondřej Zogata i známý gajdoš bývalé hrčavské gajdošské kapely Pavel Zogata.

Na katastru obce u česko-slovenské hranice se nachází kopec s názvem Šance (608 m.n.m.). Na něm bylo kdysi malé strážní opevnění - šance proti předpokládanému vpádu z Uher na Těšínsko . Domky rodin strážců v blízkosti se pak asi staly zárodkem budoucí osady Hrčava.

Na styku katastrálních hranic obce Hrčava, Bukovce a polské Javořinky se nachází kopec Dílek (Džolek) o nadmořské výšce 701,6 m, kde se nacházelo další, tentokrát menší strážní opevnění, kterému se říkalo Šanečky . Toto bylo nejvýchodnější historické opevnění na území dnešní České republiky .

Kolik obcí se může pochlubit, že ji navštívil prezident ? Hrčava ano, obec navštívil 15.června 1993 první prezident České republiky Václav Havel . Navštívil i místní málotřídní školu, kde se zapsal do obecní a školní kroniky. Od 6.12.1994 jeho návštěvu připomíná bronzová pamětní deska na budově školy autora Karla Karpeckého. Byla to první pamětní deska Václava Havla v České republice a zatím nejsou zprávy, že by někde v republice přibyla další.

Hrčavou (respektive jejím nynějším katastrem) ale projela na koni i „pomazaná“ hlava, jak o tom píše Milan Šmerda ve stati „Císař Josef II. na Těšínsku v roce 1766“ ve vlastivědném časopise Těšínsko č. 3/2005 na str. 1 – 7.

Císař Josef II. (1741 – 1790) od roku 1765 spoluvladař Marie Terezie (1717 – 1780) v té době vykonával první inspekční cestu po českých zemích. Měl v péči armádu. Navštívil i Těšínsko, kde se kromě jiného zajímal o bezpečnost hranic proti nepříteli. 14. července 1766 dojel od Těšína k Jablunkovskému průsmyku. Na svých koních dojeli k Hajducké šanci, ležící na vrchu Studeničné, která byla zcela rozpadlá. Císař si do svého deníku poznamenal: „Potom na Lysou tzv. Čarodějnickou horu, z níž jsme viděli celé údolí jak od Jablunkova po Těšín, tak také k Jistebné.“

Císařův průvodce ve svém souběžném záznamu napsal: Prošli „nekonečným značně zničeným lesem až na vrchol Čarodějné hory či Gírové, jejíž vrcholek je pouhá pastvina. …. Vpravo neprokleštěnými cestami přes lesy a močálovité louky téměř až k vesnici Javořince, kterou jsme ponechali vlevo a přímo dolů do údolí velmi poničenými lesy přes větší Čadečku …(nepochybně jeli údolím Černého potoka, kde dodnes po obou stranách česko – slovenské hranice jsou močálovité louky, navíc ty na české straně byly kdysi v katastru obce Javořinka, dnes Hrčavy. A zmínka o tom, že Javořinku nechali vlevo svědčí o tom, že věděli, že osada Hrčava patří k Javořince).